Pátek 7. dubna se stal dnem, kdy jsme si připomněli události 105. výročí katastrofy této největší a neluxusnější zaoceánské lodi té doby. Naším průvodcem se stal odborník na slovo vzaté, paní Dana Šimková, pro kterou se téma Titaniku stalo celoživotní vášní a srdeční záležitostí. Poskytla nám informace o stavbě lodi, plánech, rozdělení lodi na třídy dle bohatství, o posádce a významných cestujících.
Začali jsme opravdu slavnostně. Ve školní jídelně jsme po vzoru večeře na palubě této zaocenské lodi uspořádali skutečnou hostinu hodnou první třídy. Všichni studenti si donesli různé pochoutky z domova. Před náročným programem jsme se dostatečně posilnili a připili si dokonce "šampaňským", stejně tak jako cestující před 105 lety.
Poté následovalo poutavé povídání o lodi, které vystřídaly aktivity ve škole. Studenti se rozdělili na dvě skupiny, jedna část hledala informace o cestujících, druhá pak procházela školu a pomocí mobilu a čtečky QR kódů vstupovala virtuálně do místností na lodi a odpovídala na připravené otázky. To už se blížila inkriminovaná doba 23.40, kdy se všichni sešli v aule k rekonstrukci nárazu do ledovce. Studenti a učitelé představující skutečné osoby sehráli události a přiblížili nám jejich reakce a chování v době po nárazu. To už jsme všichni mířili do telegrafní místnosti, kde jsme pomocí Morseovy abecedy měli předat zprávu o blízkých ledovcích. V mapovně jsme pak tyto zprávy položili na připravenou mapu, a protože již Titanic narazil, bylo třeba vypálit signální rakety, což se také stalo.
V 1.45 jsme se opět sešli na širém moři a marně očekávali pomoc. Všechny záchranné lodě byly daleko. Spouštěli jsme pomalu čluny, loď se nakláněla a nezbývalo než zahrát poslední skladbu "Blíž k tobě Bože můj", kterou instrumentálně připomněl narychlo sestavený orchestr pod vedením prof. Kunovské. Poté se loď ve 2.20 potopila a na širém moři, ve vodě -2 st. Celsia, zůstala většina z nás jen v záchranných vestách. Led, který na nás v jednu chvíli dopadl, měl alespoň částečně přiblížit tuto katastrofu. Jen pro čtyři z nás se vrátil jeden z 18 člunů, ostatní cestující, převážně ze 3. třídy moře navždy pohltilo.
Naštěstí se jednalo jen o pouhou rekonstrukci. Hrůza této dubnové noci musela být strašná. Naše akce měla být zároveň pietou těchto událostí.
Noci s Titanikem se zúčastnilo 62 studentů nižšího gymnázia a 4 učitelé školy. Poděkování patří studentům samotným, kteří do pozdních nočních hodin vydrželi a svědomitě plnili všechny úkoly. Dík patří také rodičům, kteří dětem pomohli s přípravami na tento projektový den, dále Radě rodičů za finanční pomoc, v neposlední řadě paní Daně Šimkové a jejím třem dobrovolníkům a také učitelům naší školy, Pavle Filipové, Lucii Holé, Pavle Kunovské a Davidu Veselému za spolupráci při organizaci.
Náš projektový sice skončil v ranních hodinách 8. dubna, ale věřím, že jsme ještě neřekli své poslední slovo. Ještě bychom vše rádi vyhodnotili a vyzdobili vyhrazené prostory školy našimi výtvory. Dál budeme hledat cesty, jak v projektu pokračovat.
Za všechny zúčastněné, vedoucí projektu Libor Veselý
