Článek o letním sportovně-turistickém kurzu

REPORTÁŽ PSANÁ OD SEDLA

Letní cyklo-turistický kurz tříd septimy a 3.A se tradičně uskutečnil na Vysočině. Ve dnech 12. – 16. června 2017 se 39 statečných žáků z bystřického gymnázia zúčastnilo vyčerpávajícího, ale obohacujícího cyklistického kurzu.    

    Celá naše výprava se v pondělí shromáždila před školou, kam přispěchal ochotně otec jednoho ze spolužáků s dodávkou, do které jsme naložili svá těžká zavazadla. Plně naložené vozidlo vyrazilo od školy s předstihem a tedy i jako první dorazilo do cíle – ubytovacího zařízení pensionu Selský dvůr v Daňkovicích, kam následně dorazila i celá naše skupina cyklistů. Po občerstvení jsme se vydali opět do terénu – do okolí Milov a dvě turistky na Buchtův kopec. Všichni jsme se vrátili na chutnou večeři.     

    Druhý den po vynikající snídani jsme nasedli na kola znovu. Natěšeni na nové zážitky jsme vyrazili na golfové hřiště u obce Svratka, kde jsme měli domluvenou instruktáž hraní golfu a možnost vyzkoušení dlouhých odpalů i tzv. krátké hry. Všichni jsme byli do golfu tak „zažráni“, že turistky málem nestihly autobus, ale nasadily tempo a časovou ztrátu dohnaly. Cyklisté se vydali na cestu zpět o něco málo později a sešli jsme se opět v ubytovacím zařízení na pozdější oběd. Odpoledne jsme vyplnili „méně“ náročným programem – jízdou zručnosti, střelbou ze vzduchovek a hrou volejbalu.    

    Třetí den jsme dle plánu podnikli celodenní výlet. Vytvořila se jízdní a turistická skupinka, což jsme všichni ocenili. Cyklisté odhodlaně a statečně nasedli opět do sedel a opřeli se do pedálů směrem k Novému Městu na Moravě, kde ve Vysočině Areně dychtivě sjížděli adrenalinové trasy tzv. single tracky. Turistky si mohly užívat krásných pohledů a příjemné trasy na vrchol Drátník se zastávkou na dohled u monumentu krále Himaláje Radka Jaroše. Cíle všech skupin byly jasné – výborná večeře, odpočinek v posteli a pro některé „méně“ unavené nadšence i večerní hra volejbalu.     

    Čtvrtý den byl takticky upřednostněn tzv. odpočinkový program. Každý si mohl vybrat, jakou činnost zrovna potřeboval. Příznivci volejbalu opět nezaháleli a plácali do balonu o sto šest. Po obědě byl zkrácen polední klid, abychom se mohli dříve vyšvihnout do sedel. Pravda, některým to švihání šlo hůře, ale jelo se dál. Rozdělili jsme se na tři skupiny – terénu chtivé cyklisty, nenáročné cyklisty a turistky. Každá ze skupin zamířila jinam. Naši terén vyhledávající cyklisté vyrazili přes Pustou Rybnou až ke Svratce se zastávkou na Panské skále. Unavenější účastníci zvolili méně náročnou trasu do Telecího ke Zpívající lípě, kde zastihli i pana Petra Dvořáčka, který jim ochotně udělal odborný výklad.  Tři turistky se rozhodly objevovat ohromující zříceninu hradu Štarkov. Po návratu jsme zapálili táborák, opekli špekáčky a díky milé návštěvě paní profesorky Marty Kočíkové i zazpívali.    

    Poslední den ráno probíhaly spíše přípravné práce k odjezdu. Po snídani jsme naložili sbalená zavazadla k odvozu zpět ke škole.  Následovalo vyhlašování úspěšných účastníků úterního programu a hodnocení úspěšného kurzu. Poté jsme se vydali na cestu domů již po známé cestě.   

    Celý kurz se obešel bez vážnějších úrazů, naštěstí jsme zůstali jen u odřenin a naraženin. Defektů kol byla celá řada od prasklých duší, řetězu až po utrženou přehazovačku. Nicméně vše se podařilo opravit či operativně vyřešit. A my mohli v pohodě dojet bez větších ztrát. Naopak tvrdím, že jsme odjížděli s mnoha zisky - plni nových zážitků, příběhů a dojmů, na které můžeme vzpomínat a společně se jim smát. I počasí nám přálo a tak jsme nebyli nuceni vytahovat šňůry na prádlo a sušit mokré oblečení či boty. S malými přeháňkami jsme si hlavu nedělali, protože po krátkém deštíku nás vzápětí sluneční paprsky osušily.     Poděkování patří kuchyni a celému pensionu Selský dvůr, protože se může chlubit nejen svým vybavením, ale i vynikajícími pokrmy, kterých bylo vždy pro každého dost a jediné, co se euforicky bouřilo, byly naše chuťové pohárky.    

    Velké ocenění patří všem našim instruktorům – Libuši Císařové, Lucii Holé, Martinu Bártovi, Janu Illekovi a Davidu Veselému.  Myslím, že počáteční obavy o našem slušném chování a bezpečné jízdě se vytratily jako pára nad hrncem poměrně brzy. 

    Za všechny zúčastněné bych chtěla poděkovat nejen kantorům, kteří našli odvahu a jeli s námi (a naší pověstí), ale také těm, kteří samotné zachování a uskutečnění této tradiční akce umožnili. Protože nám dali příležitost prožít společně obohacující čas, strávený v krásném prostředí Vysočiny. Tak tedy příště opět „Vzhůru do sedel!“ za poznáním.
 

Reportérka Kristýna Juračková, septima 2016/2017